Atria - Tvář

Každej tejden pět dní
Naprosto běžný
Všední
Přichází další
Normální ráno
Ale mě se nechce vstát
A převládá pocit
Že už to všechno nejde zvládnout
Kolem ty stejný lidi
Bezvýznamně kývat
Chytrý slova poslouchat
Do ksichtů jim zírat
A zítra
Úplně stejnej výplach
Práci
Kterou budu mít rád
To není můj případ
Já nechci
Musim jít
Jinak to nikdy neskončí
Já nechci
Pro ten klid
Se s váma navždycky loučim
Už roky skrývám svou skutečnou tvář
A nikdo neví co cítim
Tak prosim neřikej mi
Že mě znáš
Když se do temnoty řítim
Do temnoty řítim
Mám zas tu zlou
Vidinu před sebou
Než se otevřou ty brány
Který září
A do klidu mě dovedou
Ze světa zalitýho tmou
Kde se světlo ztrácí a nevytváří
Jsem rozpůlenou osobou
Která vidí
Vnímá
Nenávidí
Odmítá
V představách si lítá
Po nocích se skrývá
Furt ještě dýchá
Ale i na to už moc nepospíchá
Už roky skrývám svou skutečnou tvář
A nikdo neví co cítim
Tak prosim neřikej mi
Že mě znáš
Když se do temnoty řítim
Už pro ty co vedle sebe máš
Neni správný
Když to vzdáš
I když tě žere pocit
Že jsi ztracenej
Všechno zvládneš
Tak se trochu snaž
Vlastního života si važ
Ty rozhodneš kdy skončí
Už roky skrývám svou skutečnou tvář
A nikdo neví co cítim
Tak prosim neřikej mi
Že mě znáš
Když se do temnoty řítim
Už roky skrývám svou skutečnou tvář
A nikdo neví co cítim
Tak prosim neřikej mi
Že mě znáš
Když se do temnoty řítim

Written by:
Martin Götzl, Martin Holan, Michal Patera, Tomáš Kraus

Publisher:
Lyrics © O/B/O DistroKid

Lyrics powered by Lyric Find